Výročí prohlášení slovenského národa
30. října, čtvrtek
Historický kontext
Na konci první světové války se rozpadala Rakousko-Uherská monarchie a národy v jejím rámci začaly usilovat o vlastní státní existenci. Češi a Slováci, kteří sdíleli kulturní a jazykovou blízkost, se rozhodli spojit své síly. Zatímco čeští představitelé v zahraničí, jako Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik, pracovali na mezinárodním uznání československé samostatnosti, na Slovensku se formovala domácí politická reprezentace, která měla tento krok potvrdit.
Martinská deklarace
Dne 30. října 1918 se v Turčianském Svätém Martině sešlo přibližně 200 zástupců slovenského politického, kulturního a společenského života. Výsledkem jejich jednání bylo přijetí deklarace, která vyjadřovala rozhodnutí slovenského národa odtrhnout se od Uherska a spojit se s českým národem v jednotném státě. Tato deklarace byla klíčovým dokumentem pro vznik Československa a znamenala definitivní odmítnutí uherské nadvlády nad Slovenskem.
Význam svátku
Výročí prohlášení slovenského národa je na Slovensku připomínáno jako významný den národní identity a státnosti. Přestože nejde o státní svátek se dnem pracovního klidu, je vnímán jako důležitý mezník v dějinách slovenského národa. Událost je každoročně připomínána pietními akcemi, projevy a kulturními programy, zejména ve městě Martin, které hrálo v této historické události klíčovou roli.
Dnešní význam
V současnosti je tento den vnímán nejen jako připomínka historického rozhodnutí, ale také jako symbol spolupráce a společného úsilí Slováků a Čechů při budování demokratického státu. Přestože se Československo v roce 1993 rozdělilo, události z roku 1918 zůstávají důležitou součástí národní paměti a identity Slovenska.