Den sjednocení rumunských knížectví
24. ledna, pátek
Historické pozadí
V polovině 19. století byla rumunská území Moldavsko a Valašsko pod osmanskou svrchovaností, ale zároveň pod silným vlivem Ruského impéria a Rakouska. V důsledku Krymské války (1853–1856) a následného Pařížského míru (1856) došlo k mezinárodnímu tlaku na reformu a reorganizaci těchto knížectví. Myšlenka sjednocení byla silně podporována rumunskými nacionalisty, kteří usilovali o vytvoření jednotného národa.
Volba Alexandra Ioana Cuzy
V lednu 1859 byl Alexandr Ioan Cuza zvolen knížetem nejprve v Moldavsku (5. ledna) a následně i ve Valašsku (24. ledna). Tato dvojí volba byla možná díky nejednoznačnosti mezinárodních dohod a byla považována za diplomatické vítězství rumunského národního hnutí. Spojení obou knížectví pod jedním panovníkem bylo prvním krokem k úplnému sjednocení, které bylo formálně dokončeno v roce 1862, kdy vznikl stát Rumunsko.
Význam a oslavy
Den sjednocení rumunských knížectví je v Rumunsku státním svátkem. Připomíná nejen samotné sjednocení, ale i začátek modernizace a reforem, které Alexandr Ioan Cuza zavedl – například pozemkovou reformu, reformu školství a zavedení občanského zákoníku.
Oslavy se konají po celé zemi, zejména ve městech Iași a Bukurešť, které byly tehdy hlavními městy Moldavska a Valašska. Tradičně zahrnují vojenské přehlídky, kulturní akce, koncerty a kladení věnců k památníkům Alexandra Cuzy.
Současný význam
Dnes je tento svátek vnímán jako symbol národní jednoty a identity. Připomíná Rumunům jejich historický boj za nezávislost, suverenitu a národní integritu. Je také předzvěstí dalšího důležitého milníku – Velkého sjednocení z roku 1918, kdy se k Rumunsku připojila i Transylvánie, Besarábie a Bukovina.