Den obnovení nezávislosti Litvy
11. dubna, úterý
Historické pozadí
Litva byla nezávislým státem od roku 1918 do roku 1940, kdy byla anektována Sovětským svazem na základě paktu Molotov–Ribbentrop. Po desetiletích sovětské nadvlády začalo v 80. letech 20. století sílit litevské národní hnutí, které požadovalo větší autonomii a nakonec úplnou nezávislost. V roce 1988 vzniklo hnutí Sąjūdis, které sehrálo klíčovou roli v mobilizaci obyvatelstva a prosazování politických změn.
Vyhlášení nezávislosti
Dne 11. března 1990 litevský parlament, složený z nově zvolených poslanců, přijal Akt o obnovení nezávislosti Litevské republiky. Tento dokument prohlásil, že Litva je opět svrchovaným státem, a zrušil právní platnost všech aktů, které vedly k její integraci do Sovětského svazu. Předsedou Nejvyšší rady a hlavní postavou tohoto procesu se stal Vytautas Landsbergis.
Reakce Sovětského svazu a mezinárodní uznání
Sovětský svaz odmítl uznat litevskou nezávislost a reagoval ekonomickými sankcemi a později i vojenským nátlakem. Napětí vyvrcholilo v lednu 1991, kdy sovětské jednotky zaútočily na televizní věž ve Vilniusu, což vedlo k úmrtí 14 civilistů. Přesto Litva setrvala ve svém rozhodnutí a po neúspěšném pokusu o puč v Moskvě v srpnu 1991 byla její nezávislost mezinárodně uznána.
Oslavy a význam
Den obnovení nezávislosti je v Litvě státním svátkem a připadá každoročně na 11. března. Je slaven slavnostními ceremoniemi, koncerty, průvody a projevy politických představitelů. Tento den symbolizuje vítězství demokracie, národní identity a svobody po desetiletích okupace.
Současný význam
Pro Litevce je tento svátek nejen připomínkou historické události, ale také důkazem síly občanské společnosti a odhodlání bránit své hodnoty. Den obnovení nezávislosti je vnímán jako jeden z nejdůležitějších mezníků v moderní historii Litvy a hrdý symbol její státnosti.